středa 28. října 2015

Erilian - město čarodějů | Tereza Janišová | knihodojmy

Zdravím všechny,
dnes jsem tady s další recenzí, protože v tomto měsíci jsem napsala pouze jednu recenzi a tohle je druhá. Knížku jsem si jako první vybrala do roku 2014 a moc se mi líbila, a tak vám zde dnes přináším recenzi.

Autor: Tereza Janišová
Původní název: Česká knížka musí mít český název
Edice: Erilian
Nakladatelství: XYZ
Rok českého vydaní: 2010

Děj: Kiara Arkandela žije ve městě čarodějů, ve městě Erilian, kde nebezpečí číhá na každém kroku. Jako malá přišla o rodiče a je svým poručníkem, lordem Tesianem, silně střežena jako nějaký poklad. Dívka nastupuje na vysokou školu magie, kde se začne její život měnit vzhůru nohama.

Končí jí období dětství a začíná jí nový život dospívající ženy, která oplývá silným magickým nadáním. První den školy nezačne nejlépe - ostře si ji podá ,,Tesi'' za nedochvilnost (protože každý rozumný člověk se o mladé děvče musí bát, když někde trajdá o půlnoci) a poté je téměř napadena opilými spolužáky, avšak zachráněna záhadným mužem na gryfovi.
Později zjišťuje pravou totožnost svého hrdiny - Lyraz Perelian - byl za nemyslitelné činy vypovězen z města a vrací se sem jen někdy, avšak v utajení.
S tímto mužem do života Kiary přichází láska, zklamání, nenávist a konečné odhalení minulosti.

Obálka: Obálka je nádherná, bylo to to první co mě upoutalo, protože já miluju kouzla a draky, takže jsem si knížku musela půjčit. Mimo to je obálka kreslena podle skutečné osoby, kterou by mohla být sama autorka, jelikož na internetu najdete spousty fotek, které mají představovat hlavní hrdiny a Tereza Janišová se Kiaře neskutečně podobá.

Můj názor: Knížka se mi nesmírně líbila. Byl to jednoduchý, dětský příběh o magii a já kouzla naprosto zbožňuji, a tak se knížka ocitla na týden v mé knihovně. Jelikož byla půjčená z knihovny a byla obalená, nemohla jsem s knížkou navázat obecné pouto, jak se mi stává u mých knih, v mém vlastnictví.

Ačkoliv byl příběh poměrně předvídatelný a celkově všechno hodně jednoduché, mělo to potřebnou jiskru čtivost, kvůli které se mi knížka vryla do paměti a nemohla jsem se pustit myšlenek na ni. Nechyběli prvky romantiky, akce, dobrodružství, zkrátka prvky opravdové knihy, jenž se okamžitě zalíbila. Ocitáte se ve víru událostí, které nejdou zastavit, nemůžete přestat postupně objevovat svět, který vytvořila čeká autorka. Realitu tomu dodaly projekty, fotografické projekty, které daly předlohu k obrázkům v knihách. Moc se mi líbilo se začíst do tohoto příběhu a užít si každé slovo, každou stránku.

Kniha byla doplněna krásnými ilustracemi, které zpestřili čtení a mohli jste více zapojit fantazii, která se nedá zastavit. Postavy mi byly sympatické, dokonce jsem ani nečekala takový konec, protože ona postava se hrála naprosto dokonale. Děj se mi velice líbil, sice rozuzlení bylo trošičku uspěchané, ale jinak promyšlené a dobře postavené. Celá kniha byla krásně postavena.

Příběh se mi velice líbil, a proto ho srdečně doporučuji, protože se vyplatí si něco takového přečíst. Tvorba nového světa, který je originální, plný každodenního života, jenž je s radostí pozorován čtenáři, zabere velkou dávku času. Další díly jsou ještě lepší a první díl skvěle doplňují.

Read books
Sissi









neděle 25. října 2015

Milion sluncí | Beth Revisová | knihodojmy

Již podle názvu jste si jistě uvědomili, že po měsíci vychází recenze na druhý díl vesmírné trilogie, a já doufám, že se při čtení této recenze budete bavit a bude se vám líbit stejně jako ta předchozí, protože na její psaní jsem se moc těšila.
Chci vás upozornit, že se v ději mohou nacházet SPOILERY, tak mě nekamenujte za vyzrazení děje, ale jinak dále můžete číst v klidu.

Autor: Beth Revisová
Původní název: A Million Suns
Edice: Across the Universe/Loď mezi hvězdami
Nakladatelství: CooBoo
Rok českého vydání: 2012


Děj: Minulý díl nás seznámil se životem na vesmírné lodi Universum a samosebou se dvěma hlavními hrdiny, z jejichž pohledů je kniha vyprávěna, Amy Martinovou, sedmnáctiletou dívkou ze ,,Staré Země'' a jejím o jeden rok mladším nejlepším přítelem Synem. A právě v této knize se nám vrací dobře známý svět, který skrývá ještě nejedno tajemství.

Amy je nucena žít na palubě Universa již tři měsíce a nic se nezměnilo. Lidé jí pořád opovrhují pro její odlišnost, své milované rodiče nemůže probudit a život, na který byla zvyklá jí mizí před očima. Sama ani neví, jestli se někdy vymaní ze světa ocelových stěn, které jí berou svobodu. Syn se ujímá vedení lodi a chce jednou provždy skoncovat s Phydusem, aby jeho lidé mohli sami přemýšlet o svém životě. Syn se nachází ve velice těžké situaci, kromě problémů s přistáním (protože loď už vlastně pluje déle než si kdo myslel) musí řešit menší i větší roztržky mezi obyvateli, z nichž si někteří myslí, že je Syn špatný a na jeho místo chtějí dosadit někoho jiného, a dál zde zůstávají těhotné ženy, které pod svými srdci nosí děti, budoucnost celé populace.
Amy mezitím zjišťuje, že neví ještě všechno, několik tajemství zůstává skryto, a proto se snaží objevit poslední zbytky rad, které jim byly zanechány. Orion, bývalý kronikář a člověk, kterému věřila, ji bere jako poslední možnost záchrany, protože je ze ,,Staré Země'', kde bylo všechno jiné než na Universu a ona to dobře ví. Kromě těžkých strastí, které každého z dvojice potkávají, jejich přátelství nabývá na síle a objevují vzájemné city jeden k druhému.
Tajemno útočí, záhady jsou nacházeny a nebezpečí se stupňuje. Syn a Amy si jsou vědomi, že je čeká dlouhá cesta, na níž si každý krok budou muset tvrdě vybojovat, ale dokud mají jeden druhého, jsou schopni čehokoli.
Loď umírá a moc dlouho nevydrží. 
Podaří se jim zachránit nevinné lidi i sebe?


Obálka: Znovu byla obálka krásně vypracována, k názvu se opravdu hodí pohled na hvězdy, kterých je nespočet a každá má svou pronikavou zář. 
I tentokrát se podle mě jméno autorky na modro - fialovém podkladu ztrácí, zatímco název je znovu dost velký a svou bílou barvou velice výrazný. Krásně zvolené barvy i nápad, který obsahuje prosklené okno, u kterého jsou k vidění dva mladí lidé, naši dva hlavní hrdinové, jejichž kontakt se snaží být zakryt silným bílým odleskem. Kdo si koupí tuhle knížku nebude litovat ani dějem, ale ani obálkou. 
Jsem ráda, že nakladatelství CooBoo vydalo originálně navržené obálky, protože některé země mají tendenci navrhnou svoji vlastní obálku, takže vám prostě k sérii nepasují a vás to naštve. To je pro tuhle sérii u nás velké plus.


Můj názor: Originalita se nezapře. 

Znovu jsem byla z knížky naprosto unesena. Líbilo se mi každé slovo, které bylo na papíře napsáno (nebo spíš otisknuto) a knížku jsem zhltla během šesti dní, které strašně rychle uběhly a já nepopírám, že bych si knížku moc ráda přečetla hned teď, protože psát o ní recenzi mě navádí k otevření knížky a následnému Re-readingu. 

Druhý díl je obecně o řešení zapeklitých záhad, které si autorka připravila a velice dobře vymyslela, aby trochu potrápila naše mozkové závity. Více méně se nám začíná rýsovat silnější vztah Amy a Syna, takže je možná později čeká nějaký happyend. Děj se mi vryl do paměti, i když oproti prvnímu dílu se tam nedělalo prakticky nic jiného než že se děla jedna katastrofa za druhou a hlavní postavy se chtěli tak zoufale dopídit ke konci hádanek, takže celé dny hledali odpovědi na své otázky a nic víc. Ale i tak to bylo poutavé čtení se skvělým koncem, který jsem vůbec nečekala. I v tomhle má Milion sluncí své kouzlo. V prvním dílu jsem věci většinou odhadla správně a věděla jsem přesně co se stalo. Tady to nešlo. :)

Znovu se setkáváme se skvělými nápady, jenž autorka důmyslně dokázala do svého světa přidat a následně rozpracovat, aby se čtenáři mohli u její knihy bavit. Prvky romantiky, akce, dobrodružství i nebezpečí jsou tam také, takže knize nechybí kouzlo čtivosti a fantazie.
Líbilo se mi prostředí, postavy, dokonce i ty revoluce na lodi, protože to k příběhům také patří, jinak bychom neměli ani páru o tom, že se v knihách vyskytuje ještě někdo jiný než jen ti hlavní. I vedlejší postavy jsou pro příběh důležité.
Tentokrát jsem byla ráda, že jsem se v textu neztrácela, protože někdy kapitoly Amy a Syna byly v minulém díle trochu uspěchané a musela jsem je pročítat znovu, ale to neznamená, že se to občas nestávalo i v druhém díle. Dokonce i autorčin oblíbený zvyk ukončovat kapitolu z pohledu prvního hrdiny v tom nejlepším, a následně ihned začínat kapitolu druhé hlavní postavy v naprosto jiné situaci nezmizí.
Stručně řečeno jsem byla knihou potěšena a vřele vám ji doporučuji, protože číst jenom první díl je o ničem. Přece potřebujeme pohyb a ten nám druhý díl poskytne.

 (Co k tomu dodat?
Já tuhle knihu miluju!)


Read books

Sissi

středa 21. října 2015

Memento | audiokniha | dojmy

Ahoj všichni, dneška to sice bude recenze, ale trochu jiná než obvykle. Za tuhle možnost děkuji Audiotéce.

Autor: Radek John
Namluvil: Richard Krajčo
Kup zde
AnotaceMEMENTO je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď – nikoli jako příběh „o nich“, ale jako „jejich“ příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze.
V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření. Pro autorův obraz je příznačné, že vznikl takřka před dvaceti lety, kdy u nás problémy s drogovou závislostí teprve začínaly. Tehdy šlo o dílo varovné, dnes, bohužel, je tomu jinak. Síla románu tím ovšem neztratila na účinnosti, právě naopak…
Můj  názor: Tahle knížka má neuvěřitelnou hloubku. V papírové podobě bohužel vůbec nezaujme, avšak četbu papírové verze jsem také zkusila. Líbí se mi tahle forma knih. Hlavně když jsem na čtení moc líná nebo musím mezitím dělat něco jiného. Je to jako by vám někdo předčítal. Až na to že zvuková scéna je tu fakt vymakaná. Díky tomuhle jsem zvládla první knihu povinné četby. Navíc mi  přijde, až zarážející, jak hluboko autor pronikl. Skoro jako by byl jedním z nich. První čtvrtina je taková všední, ale ten zbytek mi vyrazil dech. Rozhodně se těším na další audioknihy, protože je to úplně jiná úroveň.


Za audioknihu děkuji portálu audiotéka.cz
S láskou,
Sabbi

neděle 18. října 2015

Book TAG - All about books | Sissi

1) Jaká je tvá oblíbená kniha?
Nemůžu si vybrat jednu jedinou, která by mi byla nejmilejší. Všechny knihy co přečtu se mizdají být něčím kouzelné.

2) Kdo patří mezi tvé oblíbené autory?
Těch autorů je mnoho, protože kniha je také moc, ale kdybych vybírala byla by to Beth Revis (autorka trilogie Loď mezi hvězdami), Colleen Houck (autorka Tygří ságy), Marie Lu (autorka série Legenda) a další. Nemůžu si vybrat jen jednoho! :)

3) Která knižní série je asi tvá nejoblíbenější?
Znovu těžké rozhodování, protože jedna série se u mě nedá preferovat před ostatními. Mám ráda všechny knihy, které přečtu a každá série mě něčím dokáže oslnit nebo přinejhorším strašně moc zklamat.

4) Máš ráda knihy čtené ve škole?
Někdy jo, lae po většinu času ne. Ráda si vybírám knihy sama a v povinné četbě (článek je na blogu také) se nám až moc objevují knihy na motivy Romea a Julie. Tu knihu jsem nečetla a pokud mi někdo ve škole neřekne číst ji nehodlám. Ve škole se spíš čtou klasické knihy z minulých století, takže na nějaké nové můžeme zapomenout.

5) Knihkupectví nebo knihovna?
Knihkupectví, určitě! Vybrat si nové kousky do knihovny je vždycky pro mě velká událost nebo taky lépe řečeno pořádná droga. :)

6) Máš knihu, na kterou jsi nikdy nezapomněla?
Kdybych na ty knihy vzpomínala často možná by se nějaká našla.

7) Kterou knihu jsi četla už několikrát a stále tě neomrzela?
Harry Potter! Opravdu větší bombu v knižním světě jsem neviděla.

8) Kde ráda čteš?
To je různé, ale většinou na místech, kde mohu popustit uzdu fantazie a opravdu o té knize přemýšlet a vidět ji několika způsoby. Naopak hlučná místa, na kterých se necítím dobře mi z mysli vezmou všechno co jsem o knize věděla.

9) Naučila si se něco z knih?
Kromě toho jak se mají psát slova, tak asi hodně ponaučení - Vždy je naděje, Nikdy se nevzdávej, jen proto, že si nevěříš ...
Každá kniha má několik ponaučení.

10) Co tě přimělo číst?
Vždycky čtení bývalo moje vášeň. Jako malá i teď cítím to spojení s knihami, kterému se moje rodina diví, protože má sestra je nucena přečíst jednu kapitolu v knize co čte měsíc!
To já bych nedokázala, ráda čtu, chci se v budoucnu věnovat knihám, takže myslím, že ještě dlouho budou součástí mého každodenního života.

Doufám, že jste se něco o mně dozvěděli, víte jak jsem s knihami spojená a nechci o ně přijít. Někteří jste možná jako já nebo Sabbi, a nás těší, že někoho zajímají naše články.

Read books
Sissi

úterý 13. října 2015

"SMRT JE JEN VYSVOBOZENÍ ZE ŠÍLENSTVÍ“ | Eliška Antošová

„Proč jsi ho zabil?!“chrlí na mě tu stejnou otázku znovu a znovu. „Proč?“ Uši mám zalehlé od střelby ze zbraně svírajíc  mé ruce. Tělo mám ztuhlé hrůzou a strachem. Hlavou mi víří spousta otázek a uvědomuju si, jak závažné rozhodnutí jsem před několika minutami udělal, když jsem zmáčknul spoušť. Úkol od našeho nadřízeného zněl jasně: zabránit další smrti nevinného člověka, zatknout a přivést na služebnu  na výslech…….. „Já ale nechtěl,“vykoktávám ze sebe a odvracím  zrak od mrtvého a podívám se na ni. Na novou kolegyni, kterou jsem dostal na starost, se vším ji obeznámit a přitom jsem před jejíma očima zabil člověka…  Cítím pronikavou pulsující bolest mým tělem, která vychází z ruky. Škrábnutí též, ze střelné rány od mého protivníka, která ovšem nebyla smrtící jako ta moje rána. Trhám kus trička a zaškrcuji nad ranou, z které stéká čerstvá, teplá krev. Koutkem oka zahlédnu jak nedokáže tuto situaci snést. „Něco bys měl říct nebo ti tady zkolabuje,“ říkám si v duchu. „Tahle práce není asi pro tebe,“ řeknu tím nejchladnějším hlasem, abych vypadal drsně, ale popravdě bych se nejraději rozbrečel a chtěl všechno vrátit nazpátek. „Svoji první misi jsem si  takto opravdu nepředstavovala!“ říká rozechvělým hlasem s bílým obličejem. „Nikdy jsem nikoho nezabil a vím, že  to není dobré…“šeptám, už také rozechvělým hlasem, do ticha páchnoucího smrtí. Místnost se stala obětní pro něj, ale i pro mě. Ztratil jsem něco cenného. Lidskost. Mým tělem projede neútěšná bolest prázdnoty a samoty. „Co budeme dělat?“ ptá se se  slzami v očích, pohledem upírajícím ke mně. K vrahovi, který před chvíli zabil vraha. Tato věta zní opravdu vtipně, ale pro mě je tou nejhorší, kterou jsem kdy slyšel. „Zavoláme posily a vylíčíme do detailu co se stalo,“odvětím a sahám do kapsy pro vysílačku. „Já zavolám, ať taky něco dělám,“ s těmito slovy už volá a všechno se snaží říct na služebně. Je vidět, že je nováček. Pomalým, třesoucím se krokem se uchyluji k němu. Možná je to vrah, blázen, ale co když má rodinu? Nikdy mi to neodpustí…. JÁ HO ZABIL.. Jsem stvůra . Zabíjející monstrum. Stojím nad ním a nedokážu se stále vzpamatovat. Už vidím ten titulní článek v časopisech: „Kriminalista Matouš Korný zabil dlouho stíhaného kriminálníka! Nebyla v tom náhodou krvavá pomsta za svého kolegu, který byl právě Jím zabit? ! Všechno víme! Čtěte více!!

„Už jedou posily,“ šeptne a zaměří se též na mrtvolu. „Tu ruku máš ošklivou, měla by se co nejdřív ošetřit,“ po chvilce ticha Lila promluví. „Jo, to by měla,“ zasměju se a už necítím takové napětí v místnosti ani mezi námi. „Je mi  líto, co se stalo, ale nevyčítej si to, prosím. Kdybys to neudělal, už bychom tady nebyli a moje rodina by se z toho zhroutila. Člověk dělá chyby, ale tohle byla obrana. Vím, že se teď asi cítíš úplně na dně a nanic, ale to samé se mohlo stát mě, kdybych nestála za tebou. Jedem v tom spolu a to se nezmění, to si pamatuj, parťáku,“ otáčí se na mě s úsměvem. „Asi jsem se spletl. Hodíš se sem. Ještě jsme tady neměli motivačního kriminalistu s troškou filozofického myšlení. Bude se nám to hodit, parťáku,“ nedokážu ani slovy popsat pocit, který mě v té chvíli polil. Vím jen jedno:neodsoudila mě a vzala vinu i na sebe. Dělili jsme se o ten nechtěný moment zabití. Zamiloval jsem si její vyrovnanou osobu, která měla v sobě něco tak cenného, že jsem to začal chtít taky. Naději umírající poslední. Lásku k bližnímu svému a její radost ze života. Několik minut jsme stáli bez hnutí. Jen jsme se na sebe koukali. „Víš, co to pro něj bylo?“ zeptala se, když se místnost začala naplňovat kolegy z  kriminálky a vše přehlušovaly sirény a pokyny od šéfa. „Ne, to opravdu nevím,“ řekl jsem a pomalu jsme se Lilou přibližovali k lékaři s mou zraněnou rukou. „Smrt byla pro něj jen vysvobozením ze šílenství.“

 Každý prochází těžkým období (ikdyž se to netýká zrovna toho, že jsme někoho zabili). Nikdy nejsme sami na naše problémy. Pokaždé je tu někdo, který na nás čeká s otevřenou náručí a touží, aby jsme si to uvědomili!!
PS. S touto povídkou jsem byla na svém prvním autorském čtení v Litomyšl a moc pro mě znamená.
-S láskou Vaše Elli-Lila- 

pátek 9. října 2015

Poděska Ivy: Chodící pohroma | Caleb Krisp | knihodojmy

Ahoj, po dlouhé době píši negativní a to velmi negativní recenzi, tak jsem snad ještě nezapomněla jak se to dělá. Každopádně za případné mezery mezi články se omlouvám, i když zatím to díky naplánovaným nehrozí, ale ve škole máme mazec a já v životě taky. 

Děj: Naprosto neschopná Ivy dostává za úkol doručit Hodinový diamant, který ukrývá temnou moc.Ivy je 12 let a za svůj život už zvládla vytočit pěknou řádku nafrněných aristokratů. Je nehorázně neskromná, nesmírně neposlušná, ale i nečekaně nebojácná a neskonale nezdolná. Co jiného také zbývá nebohé opuštěné sirotě, samotné na celém světě!!! Jenže poslední dobou se kolem ní začíná roztáčet záhadný kolotoč plný intrik, přízraků a dokonce i zákeřných zločinů a mordů. Je možné, aby všechny ty neuvěřitelné nehody a nepravosti naznačovaly, že je Ivy možná něco víc než jen obyčejná holka?                                  Můj názor: Pohroma není jen část názvu, ale i tahle knížka. Hlavní hrdinka je naprostá kráva. Děj je táhlý, nudný a nezáživný. Vzhledem k věku hrdinky se to moc nehodí. Styl psaní však dvanácti rokům věku odpovídá naprosto přesně. Ilustrátorka a grafik odvedli nicméně skvělou práci. Knihu jsem nedočetla..Skončila jsem na straně 193 a nemíním pokračovat. Zbytek jsem si však prošla a nic zajímavého jsem doopravdy nenašla. Upřímně je toto nejhorší kniha roku 2015. Prostě FUJ! FUJ! FUJ! Pokud by se však kniha zkrátila a něco se tam přidalo mohl by z toho být skvělý oddechový příběh.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment, které nyní již spadá pod Albatros media.
Sabbi


úterý 6. října 2015

Otevřená mysl | povídka


Ahoj! 
Jsem tu nová a budu vydávat jiné příspěvky než holky, tak doufám, že se to bude líbit. Jmenuji se Eliška a budu se podepisovat *ElliLila.
Naplánu mám zatím povídky, které píši. Chtěla by jsem mooooc poděkovat Sabbi, že mi navrhla s ní spolupráci a i Sissi. Holky jsou super a znám je osobně a určitě chci podpořit jejich blog. Tak konec kecání a jde se na první povídku.


„Pojď k tabuli, Lilo,“ pomalu se zvedám a jdu k tabuli. V roztřesených dlaních držím žákovskou knížku se sešitem. „Tak mi pověz…“další slova už neslyším. Cítím, jak mě celá třída probodává pohledem. Jejich ústa se mi vysmívají. Oči učitelky mi naznačují, že bych se sebou měla něco dělat a začít při hodinách dávat pozor.
 Ale jak? V zadní lavici vidím svět úplně jinak. Kulaté obroučky brýlí v jednom kuse sklouzávají po špičatém nose rozčílené učitelky. Bílá křída zapisuje nesmyslné klikyháky na tabuli, které se mám naučit. Obtloustlé prsty při zkoušení ťukají do lavice a udávají rytmus mému tepu. Nervózní spolužáci cvakají propiskami, jiní klepou nohou a pořád dokola rozepínají zipy od penálu. „ Nemůžeme nad tím strávit celou hodinu, slečno…“její úzké rty se otevírají do široka, pro lepší artikulaci. Její krk se v té chvíli podobal želvímu, když vystrkuje hlavu z krunýře. Její vystouplé žíly vypadaly, že každičkou chvilku prasknou. V té chvíli jsem měla jasno. Učí mě čarodějnice. Jak to, že mě to nedošlo? Celou tu dobu to bylo jasné. Rudé, rozčepýřené vlasy nosila sepnuté do spony. Dlouhé, strakaté sukně byly celoročním oblečením. Na krku zavěšené talismany a další nemódní činčarády. „Nevím…“rychle odpovídám, když zahlédnu vytřeštěné oči mých spolužáků. Dochází mi, že není něco v pořádku. Blesku-rychle se otáčím na paní učitelku, která už není naší paní učitelkou…. Obluda. Stojí přede mnou příšera z temného světa. Má stále vlasy sepnuté sponou, kulaté obroučky na nose, ale tělo má jiné. Místo rukou má spoustu chapadel. Po celém těle bradavice. Z úst se táhne zelený, páchnoucí odér. Celá třída je v panické hrůze. Čarodějnice a příšera v jednom. To jsem ještě neviděla a to ze zadní lavice toho vidím hodně. Její velikánské chapadlo se pomalu přibližuje ke mně. Najednou se celá třída naplňuje temnou silou. Magií……
„Lilo! K tabuli!“ ach jo, po vzdychnu si, když jsem přerušena uprostřed mé bláznivé myšlenky. Po chvilce si sedám s jedničkou v žákovské knížce a uvědomuji si, že jsem zpátky v nudné realitě.




Psaní mě neskutečně baví a naplňuje! Nezapomeňte, že čtení je otevření nového příběhu plného fantazie. 
Teď už Vaše Elli-Lila

neděle 4. října 2015

Štěnice | Ben H. Winters | knihodojmy

Ahoj,
jsem tu s novým příspěvkem. Moc bych chtěla poděkovat Nakladatelství Fragment a Sabbi, která mi knížku půjčila k přečtení a k recenzi. I když takovýto styl není můj šálek čaje bylo to napínavé, a doufám, že se recenze bude líbit.

Autor: Ben H. Winters
Původní název: Bedbugs
Nakladatelství: Fragment
Rok českého vydaní: 2015

Děj: Štěnice jsou velkým problémem v pronajatých bytech. Majitelé se musí snažit je vyhubit, aby se tam mohli ubytovat nájemníci. Susan a Alex si právě našli svůj byt snů. Nebo spíše Susanin byt snů, protože ze stěhování neměl její manžel zrovna dobrý pocit. Byl má nízký nájem, takže si ho mohou dovolit s jen Alexovým příjmem, neboť Susan dala prostor svému snu - malování - před prací. Jejich jediné dítě má svůj vlastní pokoj, celý byt je prostorný a v dobré čtvrti.
Ale opravdu je tak bezchybný jak se Susan na první pohled zdálo?
Později se dozvídá o strašném osudu předchozích nájemníků a jejich kočky, která tam uhynula. Susan ztrácí pojem o čase a na její kresbě se objevují divné pupínky po třech. Jednoho dne se začnou pupínky tvořit i na těle Susan a každý den jich je stále víc. Susan zjišťuje, že jejich byt je zamořen štěnicemi.
Ale proč má štípance jenom ona?
A proč ten hmyz nikdo jiný nevidí, a když se objeví tak hned zmizí?
Susan začíná ztrácet zdravý rozum. Kolem se děje něco temného a zlověstného. A jediná Susan může zjistit, co to všechno znamená.

Milujete příběhy, při kterých se bojíte tak,
že zamykáte všechny zámky a rozsvěcíte světla
v bytě, ale prostě musíte číst dál?
Tak tuhle knihu nepouštějte z ruky!

Obálka: Obálka je temná, velice jednoduchá, a moc tu knihu podle mě nepředstavuje. Ale když se vám v roce ocitne knížka s jednoduchým obrázkem na obálce, prostě musíte číst.

Můj názor: Knížky tohoto žánru nějak zvlášť nevyhledávám. Příčí se mi kriminálky, horory, ale číst o něčem takovém je něco jiného. Při čtení této knihy jsem opravdu nemohla přestat. Četla jsem i v noci, takže jsem chodila spát až v půl jedenácté, a celou dobu jsem držela v roce tuhle knížku.
Moc se mi líbil děj, všechno bylo složitě, ale dokonale a zajímavě vypracované, takže já jsem spokojená. Především byl tento příběh napsán proto, aby vyděsil a ukázal, co se někdy může stát (i když jedna polovina byla více smyšlená). Příběh mě na jednu stranu děsil na druhou mi přišel zajímavý, takže od každého trochu.
Některé pasáže mi přišly dost šílené, ale nedivila jsem se tomu. Je to velice složité čtení, protože někdy jsem se musela vracet, abych celý děj pochopila. Mráz mi jezdil po zádech, oči jsem měla vykulené, když jsem se propracovala ke konci. Opravdu jsem se bála zhasnout světlo, a když se mi to povedlo, zachumlala jsem se do peřin a přála si usnout. 
Doporučuji knížku těm, kteří zbožňují drama, psycho a thrillery, protože proto byla ta kniha napsána, a já jsem ráda, že jsem si ji přečetla. A když jsem já ráda, vy budete taky rádi.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros media.

Read books
Sissi

pátek 2. října 2015

Všem klukům, které jsem milovala | Jenny Han | knihodojmy

Ahoj, vítám Vás u nové recenze a jo zase je to moje nové miminko, co jsem dostala k narozeninám. Dočetla jsem ho dnes na konci školní exkurze.
Děj: Dopisy mají mnoho podob, ale zrovna tady jde o ty milostné. Lara Jean už jich pár napsala, ale nikdy je neměla v plánu odeslat. Avšak  najednou je pryč jak krabice na kloubouky, ve které je schovávala a dopisy někdo poslal. Díky těmto dopisům se však dá dohromady s jedním z adresátů, i když asi ne zrovna tradiční formou. Navíc její sestra odjíždí na vysokou do Skotska a ona se tedy nestará už jen o své problémy, ale o chod celé domácnosti a svou rodinu.

Můj názor: Knížka je úžasně oddechová a ještě nádherně, napínavě psána. Řekla bych, že nejen na obalu, ale i v obsahu je ten Americký styl života dost vidět. Každopádně mě pobavilo, že tatínek holek Songovek je gynekolog. V anotaci mě dost zaujalo slovo dopisy, a proto jsem si vlastně knížku  koupila ...Dopisy, young adults a relax... No není to dokonalá kombinace ?  Kupodivu jsem si oblíbila jak hlavní hrdinku, tak i Petra K. Líbí se mi, že tu nejsou ani strohé ani příliš složité charaktery tudíž se v tom neztratím. CooBoo jak víte je mé oblíbené nakladatelství a to jak je jeho logo zakomponované v celkovém designu obálky se také nedá přehlédnout. Každopádně za sebe se těším na další díl. Upřímně jsem ráda, že mě žádná milostná dramata netrápí .

Skvělá četba, doporučuji !
Sabbi


Rossmann haul