neděle 24. ledna 2016

Všechny barvy země | Beth Revisová | knihodojmy

Ahoj všichni,
tenhle rok nezačal nejlíp, protože jsem nedokončila ani měsíc leden bez toho, abych neonemocněla. Týden jsem zase ležela a léčila se, řekla bych, že už by mi to stačilo. Omlouvám se tímto za další ,,týden v trapu bez mých článků'' (trochu dlouhé pojmenování, ale co) a vítám vás u tohoto článku, kde zakončíme další sérii.¨
Prostřednictvím tohoto článku bych vám chtěla říct, že jsem se se Sabbi dohodla, že spustím vlastní blog....to se ale ještě konat nebude! :-)
Dohodla jsem se s ní, že bych psala recenzní výtisky a asi třikrát do měsíce, takže bych to později začala uplatňovat, abych měla volný čas a mohla číst a později spustit svou vlastní stránku o knihách.
Teď ale dost vykecávání a jde se psát!
Děj: Amy a Syn konečně po dlouhém snažení dokázali opustit vesmírnou loď Universum, společně s více než polovinou populace na vesmírném plavidlu. Oživení příslušníků armády a vědců je rychle přichytlo k novému domovu - Zemi Centauri - kde všichni chtějí začít nový život. Nastal čas novou planetu kolonizovat a začít po dlouhé době žít. Bohužel podle zjištění z hádanek, které jim přichystal Orion je planeta osídlena krvelačnými příšerami, kterým jde jenom o vaši smrt!

Amy se po dlouhém odloučení setkává s rodiči, ale jak si zvykla se o sebe starat sama a poradit si v jakémkoli případu je teď minulostí, protože je teď hlídána jako oko v hlavě svým otcem i svou matkou, kteří si asi nedokážou uvědomit dceřinu blížící se plnoletost, že už to není malá holčička, co potřebuje záchranu v každé vteřině. Kromě toho se Amy ocitá mezi dvěma chlapci - svým milovaným Synem a Chrisem, příslušníkem armády, který ví jak jí rozvařit krev v žilách. Uvědomuje si, že jejich nový domov, ba co víc, i nový život je úplně jiný než si každý představoval. 

Lidé jsou napadáni pterodaktylými obyvateli, několik je usmrceno a jak to vypadá, zrádného Phydusu se tady nikdo nezbaví. Látka, která měla na svědomí tolik životů, nekontrolovatelné chování lidí na lodi a všechny potíže, je zpět a je využívána nebezpečněji než, kdy dřív. Kolem těch úmrtí se točí mnoho otázek, včetně té, kdo za tím stojí.
K tomu je tu pár dalších věcí, jenž jsou nebezpečné lidskému životu. O planetu, o domov, po kterém tolik lidí toužilo, se musí bojovat, jinak nemá nikdo sebemenší naději přežít!

Můj názor: Knížka představovala finále, na které jsem se hodně těšila. Po předchozích dvou dílech jsem byla připravena konečně nalézt odpovědi na všechny otázky a zároveň konečně dočíst celou trilogii do konce. Z děje třetí knihy jsem byla naprosto nadšená, nevím jakými slovy vyjádřit tu směsici napětí, akce, nebezpečí, citů, záhad a tajemství, a mnoho dalšího, jelikož tahle série je opravdu podařená, protkaná originalitou se skvělými nápady, zkrátka vším co úspěšná série potřebuje. 
Byla jsem povinována si knihu koupit, přečíst a stejně jako hrdinové této knihy, dotáhnout všechno do konce. Nebylo těžké se do knihy začíst. Pohledy Amy a Syna mi všechno v novém světě ukázaly ze všech možných úhlů. Přijdeme zde o hodně postavy, ale nové zase nalezneme. Já neměla problém si oblíbit nějakou postavu jen po pár stránkách jejího jednání. Proto si myslím, že kniha byla velice propracovaná, jelikož se mi často nestává, abych dokázala postavě uvěřit jen po pár větách. 
Autorka měla velkou šanci, kterou nepromrhala, ale využila na plno a dokázala napsat knihu, kde jsem obdivovala děj, postavy, prostředí, konec, zápletky, prostředky....tolik věcí k vypsání, celkem všechno, tahle kniha je opravdu pecka!
To jen dokazuje takové menší ,,turné'' uspořádané CooBoo, předtím než měl vyjít tenhle díl tak moc jsme se těšili! Všichni co tuhle sérii četli chtěli ukončit to dlouhé tápání po odpovědích. Mě tenhle díl opravdu vyjevil pravdu a hodně se mi líbil. Opravdu měla celá série nadchla, rychle jsem se do ní začetla (a u vás co to četli to ani možná jiné nebude), bylo to napínavé, všude se rozkládalo tajemno, akce a hlavně novinky, o kterých byste možná ani neuvažovali.
Rozhodně doporučuji milovníkům fantasy, možná i sci-fi, jelikož tahla kniha je young adult sci-fi. 

Read books
Sarah 

pátek 15. ledna 2016

Dopisy na konec světa | Ava Dellaira | knihodojmy

Ahoj všichni, vítám vás po krátké pauze u nové recenze a dneska nevím jestli se smát nebo brečet, ale to už si přečtěte. 
AnotaceVše začíná úkolem z anglické literatury: Napište dopis mrtvému člověku.Laurel si vybere Kurta Cobaina, kvůli své sestře, která ho zbožňovala. Zemřel mladý, stejně jako May. Brzy má Laurel notebook plný dopisů mrtvým lidem jako jsou Janis Joplin, Heath Ledger, Amelia Earhart nebo Amy Winehouse, které nikdy neplánuje odevzadat učitelce. Píše o nástupu na střední školu, začátcích nových přátelství, žití se svojí rodinou, první lásce a o tom nejdůležitějším - zkoušení truchlit po May. Ale jak lze truchlit pro někoho, koho jste neopustili? Až když Laurel začne chápat svoji sestru takovou jaká byla - půvabná, úžasná a trochu divná - může začít objevovat svoji vlastní cestu.

Pravda je krásná bez ohledu na to, co pravdou je. I když je děsivá nebo zlá. Je to krása, jednoduše protože je to pravda. A pravda je zářivá. Pravda dělá člověka sebou samým. A já chci být sama sebou.

Můj názor: Tahle kniha mě donutila vzít do ruky tužku a ty zajímavé myšlenky uvnitř si jako doopravdy podtrhávat. Je to kniha, kterou miluju a nenávidím zároveň. Miluju protože má obrovský potenciál a nenávidím, protože ho autorka nevyužila. Děj není ani trochu napínavý. Spíš je to příběh takové holčiny, která je trochu jiná než ostatní. Líbí se mi myšlenka knížky, dokonce i hrdinové příběhu. Jenom tomu prostě chybí takový ten spád. Další ohromný plus je v tom, že kniha vás doslova láká hledat za každým slovem něco víc a ne jen, co je psáno to je dáno. Nutí vás to přemýšlet nad tím, jaký že to člověk Laurel vlastně byla. Nemohu autorku zazdít a myslím, že v budoucnu si jí klidně přečtu, ale domů už si její další knihy nepořídím. Mimochodem bych úplně zapomněla na to, že kniha má na Spotify playlist přímo od autorky, tak když to bude číst nezapomeňte se na Spotify taky mrknout.

XOXO, Sabbi 


neděle 10. ledna 2016

Zběsilá bezmoc |Jan Žáček & Týna Daňková |Můj druhý thriller

Ahoj všichni,
tak jak napsala včera Sabbi: Žijte! a já můžu jen kývnout. Dnes vám přináším ,,recenzi''. Nebude to taková recenze jako obvykle a vy se hned co si to přečtete dovíte víc. Dneska je tady recenzák.

DějNapínavý thriller, který vám odhalí bezpráví v naší zemi. Mladá dívka je surově napadena a zavražděna. Její otec, univerzitní profesor, marně čeká na spravedlnost. Útočníci jsou propuštěni na svobodu. Sám tedy bere do rukou zbraň a vykoná jediný trest, který považuje za spravedlivý - trest smrti. Poté musí zmizet. Policie má totiž jediný cíl - najít ho a zlikvidovat, aby nemohl nikomu popsat skutečnou vládu zločinu v naší zemi. Jeho výpověď ohrožuje mnoho vlivných lidí, a za to se platí nejvyšší cena... 

Moje slovo: Jak jste si všimli, dnes tady není můj názor, je to jen pro tuto recenzi, takže příště už zase svým názorem ,,kritizuji''. Dneska ne, protože k této knize nemám moc co říct, protože jsem ji předčasně odložila, a to z toho důvodu, že se mé čtení podobalo překážkové dráze - hodně jsem přeskakovala mezi kapitolami, hlavně tam, kde jsem měla být svědkem začátku celého příběhu - ublížení nevinné dívce, i když si za to technicky vzato mohla taky sama.
Knihu jsem nedočetla, myslím si, že ani ne do poloviny, nebylo to to pravé pro mě. Původně jsem si myslela, že to bude popis, jak se táhne ten proces s otcem, který vzal spravedlnost do vlastních rukou, ale ono to začalo přesně tak jak anotace popisuje a to jsem nemohla číst. Lidské utrpení já prostě nesnesu!
Proto jsem knížku dala k přečtení své mamce, který ji přelouskala za jeden večer a jedno dopoledne, wow! Podle toho, že četla neustále si myslím, že kniha se jí líbila docela dost. Ale když jsem četla já, i těch pár stránek na mě působilo hodně reálně (vlastně to byla trochu realita), takže by se mi četlo o dost líp, kdybych to nebyla já, ta, které se příčí skoro (nebo ani ne skoro) všechno, o čem kniha píše.
Ale přesto jsem ráda, že se alespoň mamka začetla a to díky nakladatelství Fragment.

Read books
Sarah

středa 6. ledna 2016

Nemám žádné jméno | Ukradený spis a dlouhá cesta za vydáním v České republice | Dagmar Hilarová

Ahoj všichni,
všechno se nám vrací zase do starých kolejí - autorky píšou recenze a vy si je čtete. Každý den se dívám na počty zobrazení našich článků a musím říct, že vás hodně zajímají, což je pro nás velká radost. Tahle knížka je recenzní výtisk, druhý by měl vyjít 10. ledna, ale tohle je kniha o které je řeč a nad ní jsem valila oči.
Ale teď už k recenzi na první recenzák.

Děj: Na začátku března 1943 obdrží mladá Dagmar Berzettiová, později Hilarová, lístek. Z našeho pohledu bychom řekli: ,, Kdo by neměl rád dopisy?''. Ale tady je to jiné - na lístku je kód CV 190 a její jméno. Lístek, který ji, napůl židovské krve, posílal do koncentračního tábora, kde její osud vůbec měl až minimální šanci přežít.
Přesto musela jet. S padesátikilovým zavazadlem se 26. března Dagmar Berzettiová hlásila pod číslem k transportu. Při odbavování přišla o řadu věcí, hledalo se co nejvíce věcí, co by se mohlo hodit německým jednotkám. S těžkým srdcem opouštěla rodinu, přátele a především svou lásku, Bubiho, člena Hitlerjunged, ale přesto chlapce, kterého nemohla zastavit ani brána koncentračního tábora Terezín. Zůstala tak sama. Po cestě, kde si nebyla jistá kam je vezou, kde skončí, prošla v Terezíně vstupní procedurou, během níž přišla o další nejzajímavější a nejcennější věci z batohu a dostala přidělenu matraci na podlaze. Nakonec skončila v dětském domově pro dívky, kde získala lůžko u stropu na tříposchoďové palandě a poukázky na jídlo. A hlavně povolení napsat domů dopis. Celých třicet slov. Dopis domů nikdy nedošel.
Celé dva roky byla v koncentračním táboře, kde potkala přátele, dokázala se chovat jako silná dívka, co chce přežít a bude za to bojovat, chtěla svobodu, nejen pro sebe ale i pro svou rodinu (což se nesplnilo, protože o její část, co byla poslána do koncentračního tábora, přišla) a i přes nenáviděné místo si dokázala najít někoho, kdo by svázal její srdce novou stužkou lásky, Jiřího Pavla, bratra Oty Pavla, s nímž nabral její život smysl. 
Trpěla jako zdravotnice (nebo spíš pohřební služba) při převozech mrtvých těl, trpěla při nemoci, která podlomila její zdraví a nemohla se věnovat práci zubní laborantky, ale přežila, vrátila se a vyprávěla...
Příběh, který se skutečně stal.

Můj názor: Jen pár lidí přežilo koncentrační tábory, jen pár lidí se vrátilo a jen pár lidí se o nich chtělo svěřit. Svěřit nám, lidem, co by měli vědět víc. Ne jen hádat, spíš pocítit fakta, jenž se skutečně stala. Právě to chtěla paní Hilarová, s nápadem vést si deník, jehož cesta byla těžká než se původem dílo od české autorky zbavilo nálepky Nizozemska a mohlo být vydáno u nás. 
Příběh z velké části popisuje vlastně ještě nedospělé dítě, avšak její schopnost vědět a porozumět je něčím, co jen tak moc dětí nemá. Neměla šanci normálně vyrůst, oslavit své narozeniny s lidmi, které milovala, pravda a sliby jakoby zanikly a ona to tušila. Jediné co jí zbývalo bylo psát, psát příběh v kronice své rodiny, jak byla naučena od třinácti let, a psát vlastní verše, básně a spoutávat dohromady svou vášeň, jenž vykřesala ze svého pera. 
Smrt se na ní držela jako černý kabát, protože kolem ní, v jejím vězení, umíralo spousty lidí - hlad, nemoc - avšak ona zachovala chladnou hlavu, přetékala optimismem a někdy by se dalo říct, že až riskovala. Riskovala a zvítězila.
Čtivost tomuto dílu nescházela, vcítit se do role dívky, obklopené nebezpečím, kdy se musela hlídat, aby něco neprovedla a nedej bože nepřežila, byla pro mě samozřejmostí, 100 %, tak to dávám najevo já. 2. světová válka nutí se zamyslet nad tím co se stalo a polepšit se z chyb ostatních. Myslím si, že vyjádření paní Hilarové mě uvedlo do stavu, kdy jsem četla a knihu o 100 stranách přečetla za jeden den (nebo snad ani ne, tak dobrá to byla knížka). Této knize nemám co vytknout, doba, ve které bylo dílo psáno, byla krutá, těžká, kdy přežili jen ti silní, ti co měli štěstí, jen ti, co věřili....
V téhle knize je pravda, skrytá bezmála 70 let pod rouškou prachu.


Ukradené dílo: Proč vyšel tenhle deník až 70 let po napsání?Proč se v našich knihkupectví objevil až teď?

Velká záhada to nebude. Spis se dostal až do Holandska, kde mohli být vydávány knihy s pravdou na deskách. Miep Diekmannová podepsala s Dagmar Hilarovou smlouvu o spoluautorství, kdy se naskytla šance vydat vzpomínky, o kterých naše česká autorka doufala, že si je jednou přečte její národ i další lidé, kteří budou moct. Jenže čas postupně smýval jméno Dagmar Hilarová z obálek až zůstala jen ona, Miep Diekmannová, která si později dílo opravdu přivlastnila. 
Jenže ve své poslední vůli uvedla paní Hilarová své přání vydat knihu tady, ve své rodné zemi. A teď její syn začal její přání plnit. Nyní to není nizozemská kniha, ale kniha česká.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.

Read books
Sarah

úterý 5. ledna 2016

Lístky ve větru | Virginia C. Andrews | knihodojmy

Ahoj, vítám vás u nového článku. Konečně jsem zase něco přečetla :D Poslední dobou jsem fakt hrozné, ale věnuji se škole a mým zájmem se místo věcí (knih) stala jistá osoba. Nikolko, děkuju moc za všechno. A teď už k samotné recenzi.
AnotaceRodinná sága sleduje spletité osudy dětí, ke kterým se vlastní rodina zachovala neuvěřitelně krutě a nelítostně. Po čtyřech letech nelidského věznění se Chrisovi, Cathy a Carii podaří utéct. Definitivně za sebou zanechávají své dětství, ale také mrtvého bratra a nejpřirozenější lidský cit- lásku k matce, kterou kdysi tak velice milovali, ale která je svou neodpustitelnou zradou hruboce zranila. Zejména Cathy zachvátí hořká nenávist a touha po pomstě. Co čeká sourozence ve světě, před kterým byli tak dlouho skryti? Dokážou uskutečnit svá předsevzetí a dosáhnou cílů, o nichž snili v prachu, tmě a špíně půdy?

Děj: Cathy jakožto hlavní vypravěčka zde prožívá cca deset let svého života. Určité její sny se splní a některé z nich i zemřou.


Můj názor: Podle mě v téhle knížce bude nejvíc citů z celé téhle série. Jen mě štve to stálé umírání, protože se z něj stane naprosto všední věc a to mi nepřijde úplně OK. Potom vám ani není líto, že někdo zemřel. Nejvíce mi však bylo líto předposledního mrtvého, ale to pochopíte jedině když si to celé přečtete. Avšak přesto mám nejradši Cathy, protože si ten obdiv zaslouží. Jenom konec celé knížky mi přijde strašný. Proč ? Proč zase Cathy ? Zároveň kdyby v ději nebyl Julian byla by to tak nějak nuda. Možná se tu mohlo více mluvit i o Carrie a Chrisovi. Nicméně knížka mě prostě vždycky donutila nejít spát a tak jsem porušovala svou večerku a posvítila si na knížku telefonem, tabletem a všemožnými baterkami...Prostě vším, co svítí. Těším se na třetí díl, i když si k němu budu asi chvilku hledat cestu.


S láskou,

Sabbi

neděle 3. ledna 2016

Splněná přání za Vánoce 2015 | Vánoční knižní přírůstky

Ahoj všichni,
zdravím vás při mém prvním článku v novém roce 2016. Znovu je další rok za námi a já si teprve teď začínám uvědomovat jak rychle ten čas letí. Za chvíli bude vysvědčení a spustí se ten divoký řetězec událostí na několik dalších let.
Dneska jsem tady, abych vám představila knížky za Vánoce, které budou posíleny ještě o dvě knihy, které jsem si až v lednu kupovala za narozeninovou poukázku, takže jsou to takové dva post narozeninové - vánoční dárky. Dohromady vám tady představím 9 knih, z nichž si některé konečně můžu odškrtnout ze svého WishListu.


1) Charles Portis: Opravdová kuráž

Knížka se stala vůbec prvním mým dárkem k Vánocům už ve škole, kde mi ji nadělila Sabbi. Mylně si myslela, že mě možná trošičku zklame, protože já se někdy až moc zarputile držím svého hlavního žánru - fantasy. Jenže vůbec ne, knížka mě nadchla už jenom obálkou a anotací, takže se těším na četbu z dob Divokého západu.

Anotace: Příběh čtrnáctileté dívky, která se rozhodne pomstít smrt svého otce. Vydá se na výpravu za jeho vrahem ve společnosti federálního maršála, jenž má pověst opilce, ale zároveň tvrdého muže, protože málokdy dovede zločince před soud živé.
Postupem času s nimi, napůl proti jejich vůli, spojí síly i texaský ranger LaBoeuf a tato trojice pak staví svůj důvtip proti přesile skupiny desperátů.
Kniha je považována za jeden z nejlepších amerických románů na téma Divokého západu a stala se předlohou pro stejnojmenný film.


2) Marcus Sedgwick: Já nejsem neviditelná

Knížku jsem poprvé uviděla ve videu Markéty ze Světa podle Marillee. Líbilo se mi, jak se o ní zmiňovala, a tak jsem si řekla proč ne. Kniha je navíc od mého oblíbeného nakladatelství CooBoo, takže to bude příběh pro mladé s pořádnou dávku reálného života, o kterém většina z nás nemá potuchy.

Anotace: Otec Laureth Peakové ji naučil sledovat opakující se události, vzory a čísla - což je něco, pro co má jeho dcera očividně mimořádné nadání. Její tajemství? Je slepá.
Pak se ovšem táta ztratí, Laureth popadne svého sedmiletého brášku a vydají se vstříc záhadě a na velký tajný výlet až do New Yorku. V tomhle velkoměstě je její dovednost vysledovat šokující a občas nebezpečné spojitosti dovede do světa plného temnoty.
Zachrání sebe i tátu?
Já nejsem neviditelná je spletitá skládačka o tom, že nic se neděje jen tak pro nic za nic a náhoda neexistuje. Třináctý román (že by přece jen náhoda :)) proslulého Marcuse Sedgwicka, který nedáte z ruky ani po poslední stránce.


3) Jostein Gaarder: Sofiin svět

Tuhle knížku jsem si chtěla už dlouhou dobu přečíst, věděla jsem, že ji mají v knihovně a chtěla jsem si ji jednou půjčit, a když už byly ty Vánoce, tak se ocitla na mém seznamu přání a já tajně doufala, že právě ji dostanu pod stromeček. Nakonec druhý balíček byla opravdu tahle kniha a já se můžu doma kochat její modrou obálkou.

Anotace (z databáze knih): Světově nejžádanější dějiny filozofie. Populární dílo naznačuje nenáročnou formou podstatu nejvýznamnějších filozofických koncepcí (např Démokritos, Platón, Descartes, Kant, Hegel, Marx, Freud). Elementární poznatky z dějin filozofie Gaarder včlenil do beletristického útvaru - příběhu o dospívání patnáctileté dívky, kdy výklad dějin filozofie je duchaplně a vtipně komponován jako román s tajemstvím.


4) Kerstin Gier: Rudá jako rubín

Po Rudé jako rubín jsem pokukovala už jako dvanáctiletá a chtěla jsem knížku nutně u sebe mít. Vždycky jsem si v knihkupectví vybrala něco úplně jiného a kniha společně se dvěma doplňujícími díly zůstávala na polici, aniž bych si ji jednou konečně koupila. Vzpomínám si, že když jsem ji vzala do ruky a přečetla si název série ''Láska nezná čas'' okamžitě jsem knížku vrátila a nechtěla o ní ani slyšet. Ale nakonec se milovnice historie prostě musela o knížku hlásit, hlavně potom co mě nadchnul ten úžasný film, který u nás dabovat nebudou :(

Anotace: Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemství je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.

Kerstin Gierová nechává ožít ten nejkrásnější pocit na světě! Příběh vás potěší, budete se smát a s hrdiny soucítit. Gideon a Gwendolyn překračují všechny hranice času!


5) Kerstin Gier: Modrá jako safír

Druhá kniha, která nás znovu vezme do kouzelného světa, plného magie, lásky a nebezpečí, které se skrývá ve stínech a sama Gwendolyn musí pochopit, jak se zachránit.
Chci upozornit, že anotace je plná spoilerů, které prozrazují děj prvního i druhého dílu. Ti, kdo to ještě nečetli nebo knihu ani nemají předem varuji.

Anotace: Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka v čase. Koneckonců mají s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec jednoduché!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. JInak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

Kola osudu a chronografu se znovu roztáčejí v druhém díle trilogie Drahokamy!


6) Kerstin Gier: Zelená jako smaragd

Když jsem rozbalila pár posledních dárků pod stromečkem našla jsem u nás jen tenhle poslední díl celé trilogie. Byla jsem docela rozpálená, protože dostat poslední díl z trilogie není vůbec příjemné. Hodně mě to namíchlo. Nakonec jsem přece jen dva první díly našla pod stromečkem u tety a byla jsem za ně nesmírně vděčná.
Znovu informuji o spoilerech v anotaci. Nemějte mě za původce, já jen opisuji anotace z knížek.

Anotace: Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwendolynnin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit...
(Pozn.: Xemerius se velmi obává, že nikoli.)


7) Anthony Doerr: Jsou světla, která nevidíme

Knížku jsem si přála tak moc, že jsem se na ni při každé návštěvě knihkupectví dívala jako slintající pes na kost (neberte to doslova). Nakonec to byla poslední knížka, kterou jsem rozbalila, takže se hodně těším na těch 500 stránek, což je pro mě hračka a schválně za jak dlouho to přečtu.

Anotace (není přesně z knihy): Marie - Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Prožívá spokojené dětství, když j život postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. Po oslepnutí otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.



8) Lauren Kate: Slza

Pamatuji si upoutání obálkou, kde jsem viděla kouzelnou pohádkovou bytost z pořádné fantasy knihy, jenž jsem si moc přála, a nakonec ji dostala díky poukázce na 500 Kč do knihkupectví, za kterou hodně děkuji.

Anotace (není z knihy, protože je hodně dlouhá): Nikdy nesmíš plakat... Sedmnáctiletá Eureka od své milované matky ví, že její slzy mají sílu obnovit dávno ztracený kontinent Atlantidu. Nesmí nikdy uronit ani slzu! Při podivné nehodě její matka nečekaně umírá a Eureka pomalu ztrácí chuť do života. Potkává Andera, chlapce jehož oči jsou tyrkysové jako hlubiny oceánu, a který ji varuje před hrozícím smrtelným nebezpečím. Následně Eureka odhaluje starověký a děsivý příběh nešťastné dívky...

9) Soman Chainani: Škola Dobra a Zla


Anotace v tomto případě snad nebude potřeba, všechno co hledáte najdete v recenzi, která byla mou druhou a vydávala ji Sabbi, protože jsem neměla po ruce svůj notebook a svůj Google účet. Druhý díl jsem bez jakékoli námahy dostala ve škole po dlouhém čekaní na dodávku, a první díl jsem četla jen v knihovně. Jelikož jsem si první díl přála, tak jsem si knížku vybrala za poukázku a konečně ji mám doma a můžu se obálky konečně dotknou, protože když je obal schovaný pod ''ochranou fólií'' (nevím jak tomu říkat) necítíte nic.


Jen bezduché prázdno...


Tak a to by bylo pro tento článek všechno, já doufám, že se vám líbil a najdete zde nějakou inspiraci a příště zase ahoj.

Read books
Sarah

pátek 1. ledna 2016

Divotání | Anita Grace Howard | Slabý druhý díly | knihodojmy

Ahoj všichni, vítám vás po menší prodlevě u recenze. Tahle kniha je již jedna z těch, které jste viděli v nadílce a já jí teď ( 28.12.2015 v 10:59) dočetla. Zároveň za ní chci poděkovat dárkyni, kterou je Sára Sissi Charvátová.
Anotace :Alyssa Gardnerová propadla králičí dírou a postavila se pentlochňapovi. Zachránila život Zachovi, klukovi, kterého miluje, a unikla intrikám zvráceně svůdného Morfea i pomstychtivé Červené královny. Teď musí odmaturovat, přežít maturitní ples a pak může nastoupit na vysněnou prestižní uměleckou školu v Londýně.Všechno by to bylo snazší, kdyby její matka, již právě propustili z ústavu pro duševně choré, nebyla tak přehnaně podezíravá a starostlivá. A mnohem snazší, kdyby se Morfeus jednoho dne neobjevil v její škole, aby ji nalákal na další nebezpečné dobrodružství v ponuré Říši divů – kam sama (tak trochu) patří. Alyssa se musí vyrovnat s jeho znepokojující přítomností ve skutečném světě a zároveň se pokouší Zachovi prozradit pravdu o minulosti, kterou zapomněl. Záblesky z Říše divů se postupně dostávají do jejích obrazů a vlastního života, Červená není daleko!Pokud Alyssa zůstane ve světě lidí, vystaví nebezpečí Zacha, své rodiče a všechny, které miluje. Ale když znovu projde králičí dírou, bude muset čelit smrtící bitvě, která by ji mohla stát mnohem víc než jen vlastní hlavu.

Můj názor: Bože, proč ? Copak autorka nevěděla o čem psát ? (Sabino, kritizuješ někoho právě za svojí vlastnost ?) Proč je 75% knihy jenom omáčka ? Copak autorka nevěděla o čem psát. Nesnáším otevřené konce. Šepotání byla pecka a říkám si, že tohle jsem snad ani neměla číst. Doslova se modlím, aby Zrcadlení nezklamalo a já nemusela celou sérii zatratit. Z milostného trojúhelníku se v tomhle díle stává, až moc řešené klišé jako je tomu skoro všude, kde se objeví. Nádherná obálka a opět skvělé celkové zpracování - jenom spisovatelka mě zklamala. Četla jsem pořád dál a dál a čekala, že snad najdu tu čtivost, spád, originalitu a zajímavost jako v prvním díle, ale nestalo se tak. Avšak i tak jsem kvůli ní zůstávala vzhůru dlouho do noci a četla a četla. Jak víte o špatných knížkách já psát neumím.

S láskou,
Sabbi


Avon haul