úterý 12. července 2016

Zloba | Chris Carter | knihodojmy

Ahoj všichni, dneska jsem za jediný den přelouskala celou knížku, i když teda u čtení jsem se sežahla takže jsem teď rudá, jak záře nad Pacifikem. Každopádně vás asi zajímá, co si myslím o té knížce, co jsem přečetla, že ? 

AnotaceNa počátku příběhu dojde k podivné autonehodě a vzápětí je zatčen muž, podezřelý z dvojnásobné sadistické vraždy. Následující vyšetřování vede k odhalení vraha, který nejméně pětadvacet let unášel, mučil a vraždil oběti po celých Spojených státech, aniž měl někdo tušení o jeho existenci. Podezřelý tvrdí, že je jen pěšákem v obrovském labyrintu lží a klamu – dá se mu věřit? To má zjistit detektiv Robert Hunter, tentokrát „pohostinsky vystupující“ ve službách FBI. Ve svém šestém příběhu odhaluje Hunter děsivá tajemství, která se ho tentokrát týkají osobně a otevírají staré rány z jeho minulosti.


Dva staří přátelé, oba vystudovali psychologii a jsou ti nejlepší z nejlepších. Jenže jeden je vrah a druhý detektiv. 

Můj názor: Chris mě v knihovně zaujal především díky chvále ze strany Lucinky z Knižního nebe. Chvílemi jsem u čtení seděla s pusou dokořán a knihu na pár momentů i odložila neboť to byl emočně velmi silný zážitek a věřte tomu, že bylo zajímavé se na chvíli na celé koupaliště dívat očima vraha. Zarážela mě a fascinovala geniálnost knihy a hlavních hrdinů. Překvapivě mi uhranul detektiv Robert Hunter se svou vůlí, sebeovládáním, inteligencí, bystrostí a vůbec celkově jako muž . Ach, ti knižní hrdinové, že ? Nikdy bych neřekla, že se 350 stran dá napsat v tak svižném stylu psaní, jaký předvedl právě tento spisovatel. Hltala jsem každou stránku a slovo jako by to byla bible. Údajně je toto autorův první thriller. Jako vážně ? Takže dejme tomu, že tohle je jen začátek ? Že Chris Carter bude ještě lepší ? Wow  😮

S láskou, Sabbi 

pátek 8. července 2016

Spánek | Haruki Murakami | knihodojmy

Ahoj, vítám Vás u nového článku. Díkybohu, že už jsou prázdniny a to znamená více času na čtení. Doufám, že tedy to čtení budu alespoň tak nějak dodržovat. Však mě znáte, jaký dovedu být abstinent.

Anotace„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.


Můj názor: 600. přečtená kniha 💓 a mohu jen říct, že to byl prostě Haruki. A Haruki je nevtíravý, talentovaný, filozoficky zdatný autor. Kniha je neuvěřitelně příjemně graficky zpracovaná. Na první pohled příběh bez pointy, který mě však dostal. Asi né každý bude mít Harukiho rád, ale to jen kvůli jeho uvažování, které né každý pochopí správně. Hlavní hrdinka mi byla opravdu sympatická, protože jsem ještě neviděla,aby mi někdo byl tak blízký po sedmdesáti stránkách. To se opravdu nestává často, protože tohle jen tak ledajaký autor nesvede. Jsem ráda, že u nás vycházejí i autorova užší díla, protože právě ty jsou mi nejsympatičtější. Opravdu se mi líbí, jak to všechno lze podat jednoduše a přitom tak jinak a zajímavěji. Přijde mi pak, že nečtu prachobyčejnou knihu, ale že jsem to zažila spolu s hrdinami Harukiho ( nesnáším označení pan autor )  knih.  Pokud nemáte na čtení xy hodin denně, tak tyhle anorektičky z Hurakiho děl jsou právě pro Vás. Za mě pět hvězdiček z pěti.


S láskou, Sabbi 





úterý 5. července 2016

Interview s Táňou z Books full of magic

Ahoj všichni, po dlouhé době tu máme vůbec nejúspěšnější formát celého blogu (famfáry) .....INTERVIEW  s nejdokonalejší Táňou z blogu Books full of magic.

1) Ahoj Táni, začnu vážně stereotypní otázkou: Jak by jsi se ve zkratce představila knihomolům, co tě ještě neměli tu čest poznat? - Jsem obyčejný knihomol, který má rád pořádek, ale přesto ještě pořád nenašel ten pravý systém v uspořádání své knihovny. Je mi sedmnáct let a chodím do druhého ročníku Ekonomického lycea. Ráda bych vycestovala do Ameriky a navštívila tam nějaký velmi starý antikvariát. Co o sobě ještě říci… ráda poznávám nové lidi a ještě raději objevuji nová místa. Bloguji o knihách už přes čtyři roky – a zatím mě to pořád velmi baví! Jsem tak trochu náladová osoba, která hledá únik z reality a u knih ji vždy dělá společnost nějaká sladkost s čajem. Nemám ráda, když se mi vybaví určitá knižní pasáž a já si nevím rady s tím, ve které knize asi tak může být… Když zrovna nesedím nad knihou nebo nepřemýšlím nad tím, co si půjdu uvařit, ráda koukám na seriály jako je Teen Wolf, Orange is the new black, Uncle Buck, Young and Hungry a mnohé další! (jup, jsem součástí mnoha fandomů – už se v tom ani moc dobře neorientuji :D) 

2) Jaký formát píšeš nejraději - Pokud myslíš články, tak nejraději píši recenze, u kterých jsem schopna prosedět i několik hodin, protože se snažím o to, aby byly co nejpřehlednější, nastínila jsem lehce děj a doporučila knihu určité skupině čtenářů.

 3) Preferuješ ke knize čaj nebo kávu? - To je pro mě trochu oříšek. Snažím se seknout s pitím kávy, ale už půl roku mi to tak nějak nevychází. Každopádně miluji zelený čaj, který piji dennodenně. 

4) Která kniha tě inspirovala k tomu, aby jsi ve svém životě něco změnila? - Abych pravdu řekla, na takovou knihu jsem ještě nenarazila. Jasně, četla jsem mnoho knih, u kterých jsem probrečela pár kapesníků, ale všechno to byly fikce, která na mě nezanechají dlouhodobý efekt. Občas se také dostanu k válečné literatuře faktu, jenže to ve mně zase tak hluboké pocity nezanechá…. beru to tak, že jsem ještě mladá a není moc knih, se kterými bych se mohla ztotožnit, proto ponechám tuto otázku nezodpovězenou. Jsem si však jistá, že jednou takovou knihu najdu. A budu z ní pěkně vedle!

 5) Čím by jsi chtěla jednou být? - I když studuji ekonomku a ráda bych i na vysoké škole pokračovala v tomto oboru, hrozně ráda bych si otevřela vlastní kavárnu, ve které bych samozřejmě měla i pěknou řádku knih! Uvidíme… do budoucna mám hodně plánů, než se chci usadit.

 6) Jak by se jmenovala kniha, která by vystihovala tvůj život? - Už jsem zmiňovala výše, že jsem v mém věku stále nenabyla tolika zkušeností a zážitků, ale zatím bych první díl z trilogie o mém životě pojmenovala: Zkouška. Život testuje každého z nás a všichni mladí lidé si procházejí tím samým… zkoušejí, co jim v životě vyhovuje a vybírají si, po které cestě půjdou.

 7) Soudíš knihu podle obalu? - Nesuď knihu podle obalu → jasně že jo! :D Dělá to každý. I když se o tom my knihomolové moc nezmiňujeme. 

8) Jak dlouho už bloguješ? - Pátým rokem! Hrozně ten čas letí…

 9) Co si myslíš o tom, že lidé dnes méně čtou? - Nechci nikoho urazit, ale přijde mi, že hrozně opadá sláva klasiky. Nejen té světové, ale i české. Moje generace už si víceméně nepotrpí na tyto knihy (avšak jsou zde i výjimky, to neříkám!).

 10) Jsi zapojená do nějakého zajímavého blogerského projektu - Poslední dobou se nezapojuji do projektů… ale například jsem se zúčastnila 30denního knihobrání, Kouzelné knihovničky, co čtu… nebo mé projekty jako jsou Dlouhé zimní večery (letos jsem je publikovala už 4. rokem). 

Určitě mrkněte k Táně na blog :) 
S láskou, Sabbi

neděle 3. července 2016

Zmizelé dívky | Lauren Oliverová | knihodojmy

Ahoj všichni, po nějaké té době vás vítám u nového článku. Jo, vím, že teď delší dobu nic nebylo a to asi z důvodu, že jsem měla všeho až nad hlavu a neměla jsem pořádně na nic čas. No, dnes jsem dočetla tuhle knížku, tak rovnou píšu recenzi, i když se zafačovaným palcem u pravé ruky to jde značně hůř než předtím, ale o tom se dočtete zase jindy a taky jinde. 


AnotaceDara a Nick bývaly nerozlučné, ale to bylo předtím – před tím, než Dara políbila Parkera, nejlepšího kamaráda Nick, a před tou nehodou, po které zůstala Dařina krásná tvář zjizvená. Od té doby se sestry naprosto odcizily a nemluví spolu. 

Nick se sice rozhodne, že vše, co ztratila, získá zpět, ale Dara už má jiné plány. A když o svých narozeninách Dara zmizí, Nick si zpočátku myslí, že je to nějaká hra, že se Dara zase předvádí. Ale zmizela i jiná dívka, devítiletá Madeline Snowová, a Nick je čím dál víc přesvědčená, že ta dvě zmizení spolu souvisí. A teď musí najít svoji sestru dřív, než bude pozdě.
Lauren Oliverová ve svém nejnovějším románu vytvořila svět ztrát a podezírání, v němž obě sestry hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe. 

Můj názor: Z knihy jsem byla zprvu unešená a brala jsme jí do ruky vlastně kvůli tomu, že by měla mít jistou podobnost s Nocte, které mi rozbilo srdce na tisíc kousků a zase ho slepilo dohromady. Dvě ženský, jeden chlap je špatný, ale dvě sestry a jeden kluk, to je víc než zlý. Velmi psychologický román s obrovským poselstvím. Zamilovala jsem si obě hlavní hrdinky, vždy nespoutanou a svou Daru a rozvážnou, správnou starší sestru Nick, která příběh vypráví. Něčím si mě kniha opravdu získala, ale stále nevím čím. Snad tím, že ukazuje křehkou stránku každého z nás. Nebo i stylem psaní, který je velmi neotřelý, jemný a hlavně psaný s citem. U téhle knížky docházejí slova a tají se Vám dech. Děj mi nepřijde nijak nápadný a konec mě vcelku i zaskočil. Hodnotila jsme čtyřmi hvězdami z pěti. Literatura tak opravdová, že si po zaklapnutí jejích desek připadáte, že jste to zažili. Mimochodem pokud hledáte nějakou knihu bez sexu, tak tohle je přesně taková kniha, i když osobně si myslím, že kdyby ho tam autorka trošku přidala, tak by kniha měla větší grády. 

S láskou, Sabbi 

Rossmann haul